Antiradar: Povolen i nepovolen

Kde jinde začít než na Ministerstvu dopravy u odborníka na legislativu JUDr. Jana Kněžínka. Ten má pro nás tak trochu ledovou sprchu. "Podle zákona platí, že nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, která znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků nebo zařízení používaných policií nebo vojenskou policií při dohledu na bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. Pro tyto prostředky potom zavádí zákon legislativní zkratku antiradar. Od 1. července došlo pouze k formulační změně, protože zatímco předtím se tento zákaz týkal pouze účastníků provozu na pozemních komunikacích, od 1. července byl rozšířen na všechny osoby."

Změna by měla zamezit tomu, aby se řidič nevymlouval, že antiradar nepoužíval on, ale spolujezdec.

Je ale vůbec zapotřebí se vymlouvat? Jak jste slyšeli, v zákoně se mluví o ovlivňování, a jak jsme říkali, pasivní antiradar vlny nevyzařuje, pouze je přijímá. Tedy, nic neovlivňuje. S takovým výkladem ale na ministerstvu nesouhlasí.

"Policejní radary nemají pouze funkci technickou, tedy technicky odhalovat hříšníky překračující rychlost, ale jednou z jejich funkcí je také preventivní působení, protože od 1. července policie nově vykonává i prevenci. A právě samotná přítomnost radaru na pozemní komunikaci je prevencí, která je pasivním antiradarem narušena nebo znevážena."

Vyložení s ohledem na maření preventivní činnosti policie ale není tak úplně jasné, protože majitel antiradaru přece v místě, kde policie preventivně s radarem působí, pojede také pomalu.

Prostě a jednoduše, podle námi oslovených právníků je současný výklad o zákazu pasivních antiradarů minimálně sporný. Podle advokáta Michala Šimků je tento výklad dokonce zcela chybný. "Toto ustanovení zákona zakazuje taková zařízení, která by jakýmkoli způsobem znemožnila nebo ovlivnila funkci policejního radaru. Pokud tedy bude řidič používat zařízení, které můžeme nazvat pasivním antiradarem, tedy zařízení, které pouze detekuje, pak se domnívám, že neporušuje ustanovení zákona a může antiradar používat. Zákon mu to nijak nezakazuje."

Zajímavé je, že tuhle teorii razilo dva měsíce i samotné Ministerstvo dopravy, když na svých stránkách uvádělo: "Antiradary jsou povolené, protože nejsou zakázané." Podle Jana Kněžínka to ale byl omyl a tak ministerstvo obrátilo. "K posunu názoru došlo právě na základě jednání s kolegy z Policejního prezídia, kdy toto ustanovení podrobně rozebíralo s uvedeným výsledkem. Je pravda, že by formulace mohla být určitě přesnější. Například by mohlo být jasně stanoveno, co se účastníkovi silničního provozu v souvislosti s používáním antiradaru zakazuje. Také byly takové pozměňovací návrhy, ale v rámci schvalování zákona neprošly. Na druhou stranu je potřeba říci, že, z hlediska sledovaného účelu, je toto ustanovení dostačující. Není tedy nezbytné ho novelizovat."

Ředitel dopravní služby Policie ČR Zdeněk Bambas hned od července tvrdil, že antiradary se používat nesmí a že každému, koho s tímto zařízením oznámí správnímu úřadu, hrozí pokuta až 100 000 korun. "Policie má za to, že v České republice jsou zakázány všechny přístroje, kterým se říká antiradar. Znění zákona ale není zcela jednoznačné. V zákoně stojí, že je zakázáno používat zařízení, které ovlivňuje zařízení policie. Není ale jasné, co to ovlivňování znamená. Jeden to chápe jako fyzikální ovlivňování, další si to vysvětluje jako ovlivňování funkce měření rychlosti. Tedy vykládat zákon může pouze soud, a jelikož ten se touto problematikou zatím nezabýval, obrátila se Policie ČR na Ministerstvo dopravy, které je tvůrcem tohoto zákona, s žádostí o stanovisko, jak to vlastně je."

Jeho stanovisko už známe. Je ale pochopitelné, že policie bojuje proti používání antiradarů, v opačném případě by totiž při svých kontrolách přišla o možnost účinného postihu těch, kteří chtějí a jezdí rychle. Dnes už zmiňovanou preventivní funkci by ale mohli vykonávat úspěšně dál, potvrzuje to z vlastní zkušenosti inženýr Karel Juliš. "Antiradar používám. Používám ho jako zařízení, které mě varuje před nebezpečným úsekem. Je přeci pravdou, že policie měří dodržování rychlosti především v nebezpečných úsecích, takže v okamžiku, kdy mě antiradar varuje, tak naopak snížím rychlost a projedu tento úsek třeba 20 km/h nebo 30 km/h. K tomu bych chtěl poznamenat, že v okamžiku, kdy to, co, jsem řekl o naší policii, se stane skutečností, tedy že bude měřit rychlost pouze v nebezpečných úsecích, pak budou antiradary zřejmě zbytečné."

Na Ministerstvu dopravy a Policejním prezídiu tedy mají dojem, že je jasně dáno, že antiradary jsou zakázané. Spoléhají v tomto směru i na správní orgány, které podle toho budou vymáhat až 100 000 pokutu. My jsme ale zjistili, že na úřadech, kde už řešili první případ řidiče s antiradarem, jsou zatím spíš na straně zdravého rozumu a složitému výkladu zákona tak, jako to dělá ministerstvo, moc "nefandí".

Pro člověka, kterého policista zastaví a oznámí jeho přestupek úřadu, bude ale skutečně rozhodující přístup správního úředníka. Volali jsme proto do Brna i do Olomouce a nikde podle vyjádření svých ředitelů nemají v tomto směru problémy, ať to znamená cokoliv. V Praze je to jinak: před týdnem totiž do všech významnějších médií dorazil dopis od společnosti, která antiradary prodává, s tím, že úředníci magistrátu rozhodli ve prospěch řidiče, a že tedy s antiradary nejsou žádné problémy.

"Ne. V žádném případě nebylo vydáno žádné rozhodnutí. Správní orgán věc odložil a požádal o stanovisko Ministerstvo dopravy. Jakmile nám toto stanovisko, které je pro nás závazné, přijde, tak buď budeme v projednávání přestupku pokračovat, a nebo dojde k vydání rozhodnutí o zastavení řízení. Ale myslím si, že v tomto případě se bude o přestupku dále jednat," vysvětluje Josef Mihalík, ředitel odboru dopravně správních agend pražského magistrátu.

I on je ale právník a navíc jeho podřízení o postizích na podnět policie, ať už městské nebo státní, rozhodují. Jaký je tedy jeho názor na problematiku? "Tady je jasný aktivní antiradar, který bude rušit policejní radar. Pokud tomu tak není, tak ze zákona je jasné, že jakékoliv jiné zařízení, které radar neruší, řidič používat může. Pokud to v zákoně bude uvedeno správně, tedy, že se nesmí používat jakýkoliv antiradar, který znemožňuje práci policie, tak potom je to o něčem jiném. Současné znění zákona ale zní, že nesmí být ovlivněn technický prostředek policie, a to antiradar, který je pasivní, nedělá. To znamená, že tedy nemáme koho trestat. Zatím. To je můj názor. Pokud ale Ministerstvo dopravy nebo Ministerstvo vnitra má jiný názor, tak mi to samozřejmě budeme respektovat, ale pouze v případě, že to bude v souladu se zákonem."

Na tom, že výklad zákona není úplně jasný, se shodly obě strany. Abychom věc rozsekli, oslovili jsme několik právníků i advokátů, například Jana Černého z advokátní kanceláře Černý - Raupachová, jaký je jeho výklad pasáže o antiradarech. "Je to věc výkladu příslušného ustanovení. Formulaci zákona pokládám za nešťastnou právě proto, že umožňuje smysl chápat různě, a protože nemáme precedenční právo, tak mohou různě rozhodovat i různé správní orgány. Jinými slovy, někoho pokutovat budou a jiného ne. Já sám zastávám právní názor, že by se antiradary používat neměly, protože znemožňují samotný smysl kontroly rychlosti. Nicméně je jasné, že by to mělo být upřesněno, ať už závazným výkladem nebo změnou zákona."

Vlastně teď spolu s námi zjišťujete, že oslovovat další a další právníky nemá příliš význam. Oni to totiž nerozhodnou. Buď tedy patříte k těm, kteří si myslí, že mít antiradar neznamená vědomě přestupovat předpisy a přesvědčili vás právníci, kteří vykládají zákon tímto způsobem. Mimochodem, včera večer jsme zjistili, že do této skupiny se nově zařazuje i Ústav pro stát a právo Akademie věd ČR. Ve svém posudku pro prodejce antiradarů cituje: "Použití radarových detektorů není v rozporu s právním řádem České republiky." Nebo patříte do opačného tábora, k lidem, kteří antiradar nepotřebují. Nestojí jim prostě za to. Nemají žádnou negativní zkušenost s policií a předpisy respektují za všech okolností.

A teď odpověď na otázku: jak tuhle nejasnou situaci řešit?

"Vnímáme, že je zákon nejasný, takže si umíme představit, že toto ustanovení bude mezi prvními věcmi, které se v rámci nelogických záležitostí v zákoně změní," domnívá se Marcela Žižková z Ministerstva dopravy.

Kdy to ale bude, bohužel nikdo neví. Je ale otázka, jestli se lidem na ministerstvu dopravy vůbec podaří zákon upravit takovým způsobem, že bude v pořádku po právní i věcné stránce. K této provokativní úvaze dojdete, když zvážíte, že i samo Ministerstvo dopravy dva měsíce tvrdilo, že s antiradary není žádný problém. Kdyby přece měli dojem, že antiradary jsou prostě nepřípustné, tvrdili by to i za stejné, tedy ne úplně jasné, formulace od začátku. Nemluvě o tom, že by snad do platných, nových pravidel připravili zřejmou a jasnou úpravu, tedy kdyby o zákaz stáli.

Ani vystupování policie není v tomto směru bez zajímavosti. Na první dotazy novinářů po schválení nových pravidel jasné odpovědi. Proč ale nedokázali policisté prosadit pro ně tak důležitou, jasnou formulaci už při přípravě zákona? Třeba proto, aby se vlci, tedy prodejci antiradarů, nažrali a koza, policie, zůstala celá. Jinými slovy: nespoléhali policisté na převybavení? Odpověď ředitele dopravní služby Policie ČR Zdeněka Bambase na otázku, jestli by přechod na lasery celý problém nevyřešil, naznačuje leccos. "Zcela by ho nevyřešil, ale určitě by to pomohlo. Nyní probíhá čtvrtý pokus o nákup laserových měřičů rychlosti. Bohužel, při dosavadních třech neúspěšných pokusech se ukázalo, že nároky policie jsou vysoké. I když existují také detektory laserů, tak zařízení, které si policie, a doufám, že do konce roku, pořídí, bude mít takové vlastnosti, že je žádný detektor neodhalí. Především potřebujeme ruční měřící zařízení, kterými by se dalo bez problémů měřit v městském provozu, a jiný fyzikální princip měření, což laser nebo optické senzory splňují. Policejní technika bude do budoucna zkrátka více diverzifikována."

Další, asi rychlejší cestou, tedy bez změny zákona, by bylo vybavit třeba všechna policejní auta a také i nebezpečná místa jednoduchým radarovým vysílačem. Tak by antiradary hlásily kontroly na každém kroku. Tento přístroj je k ničemu i při měření rychlosti ve smyčkách, čili v úsecích.

Jak se na antiradary dívají zákonodárci i policie už víte, ale myslím, že moc moudří z toho asi nejste.

Stejně jako my jste ale asi překvapeni z toho, jak se po tolika letech přípravy nových pravidel, zkušeností s minulou úpravou všichni probudili až po schválení pravidel a teď říkají, že výklad není úplně jasný. Úplně se vtírá otázka: komu asi hraje současná situace, tedy vysoké postihy za rychlost a nejasná formulace zákazu antiradarů, do karet nejvíc?

A za redakci Motožurnálu bychom chtěli říct ještě jednu věc.

V zásadě je totiž úplně jedno, co na antiradary říkají pravidla, i to, jestli policejní kontrolu odhalíte spolehlivě tak, že stihnete zpomalit. Na "do hry zabrané dítě", které z nenadání vběhne do dráhy, totiž neupozorňuje žádné zařízení, budete ho muset řešit jedině se svými brzdami. Případně se svědomím. A to je pak každý pomalejší kilometr "setsakramentsky" důležitý. Právě proto je důležité jezdit podle pravidel, a ne rychleji.

zdroj: www.rozhlas.cz

Další informace o legálnosti zde..